Dárek na rozloučenou

Autor: Teresa Driscoll

Originální název: Recipes for Melissa

Počet stran: 288

Nakladatelství: Ikar

Krásný den všem, doufám, že úspěšně vkročíte do nového měsíce a do posledních dvou tohoto roku. Dnes tu mám knížku, na kterou jsem se hodně těšila, ale nejspíš jsem jí až moc přecenila. Jedná se o knize Dárek na rozloučenou.

Příběh vypráví o Melisse, která žije se svým přítelem Samem. Její matka zemřela na rakovinu prsu, když Melisse bylo osm a od té doby bydlela pouze s otcem Maxem.

V den dvých pětadvacátých narozenin dostane dárek od své matky, deník, který jí napsala před smrtí. Nejprve se zdráhá jestli se do něho má začíst, ale nakonec podléhá a naprosto se ponořuje do matčiných příběhů, receptů a rad ze života. Nikomu se o deníku nechce zmínit, ale dost ji to trápí. Den před tím než dostala tuto knihu, ji její přítel Sam požádal o ruku, ale místo toho, aby měla radost, požádala ho o čas.

Max se od manželčiny smrti zamiloval pouze jednou, ale dlouho to nevydrželo. Teď to vypadá, že by se mu mohlo poštěstit podruhé, ale bojí se zklamání. Jak se muž, který stále miluje svou mrtvou manželku, může zamilovat znovu do někoho jiného?

Jak už jsem řekla, hodně jsem se na tuto knihu těšila a právě proto bylo o tolik větší zklamání, které jsem k ní po dočtení cítila. Samozřejmě nebyla úplně špatná a rozhodně se najde někdo, kdo ji bude milovat, ale já to nebudu. Sice ano, příběh je dokonalý, neotřelý a hlavně se tolik jako samotné téma nevidí, alespoň ne z takového pohledu.

Co přesně se mi nelíbilo? Nejspíš to byl způsob autorčina psaní. Příběh se totiž odehrává ve třech časových liniích - části deníku, rok 2011, rok 1994. Asi největší kámen úrazu. Přijde mi absolutně nesmyslné dávat do kapitoly s podnázvem Melissa 2011 po stránce čtení pohled její matky Eleanor, jak psala tento deník a poté úplně vynechat pointu předcházejícího děje s Melissou. Prostě celkově střídání osob a časů v jedné kapitole.

Další co mi vadilo byla hlavní hrdinka Melissa jako osobnost, Její povaha byla zkrátka nesnesitelná, alespoň já jsem z ní takový dojem měla a upřímně si myslím, že si Sama nezasloužila, ale láska je různá.

Pozitivem je určitě to, že se to četlo velmi snadno, ale ke konci už mi to přišlo docela nudné a do čtení jsem se až nutila, při nějakých částech.

Dále také celkový příběh se mi velmi líbil, malinko mě zamrzelo, že v anotaci je napsané, že se dozvíte něco o rakovině, ale vážně toho moc nebylo, jen takové okrajové věci. 

Konečně se dostávám k hodnocení a asi nemůžete jinak očekávat, než že dávám dvě a půl hvězdičky. Vím, že vám to může přijít hodně na to kolik jsem řekla negativ, ale ten samotný příběh bez stylu psaní je vážně dobrý, takže hodnotím tak jak hodnotím.

Četli jste nebo se alespoň chystáte na Dárek na rozloučenou? Co plánujete na listopad?

S láskou 

Evelin Monde