Memories of my life/phone #1 📷

Ahoj všichni, dnešní článek je takový, dejme tomu, nový formát. Bude to článek asi hlavně pro mě, ale myslím, že každý se někdy rád podívá na fotky a nechá se inspirovat.

  


Tak, ale abych pořád jen nechodila kolem. Půjde o to, že některé fotky, které vyfotím mají pro mě nějaké citové pouto nebo se mi prostě hrozně moc líbí. A abych takové fotky měla na jednom místě do budoucna, rozhodla jsem se, že k nim vždy něco krátkého napíši a přidám sem. Předem vás chci varovat, že možná nebudou nejkvalitnější, protože většinou fotím na mobil a ne na foťák, který nemám vždy po ruce. To by bylo asi vše na začátek a já doufám, že se vám některé fotografie budou také líbit. 

Nakonec se zeptám na jednu otázku. Máte nějaké srdcové fotografie? Pokud ano, co je na nich, popřípadě proč je máte rádi?

Tak tuhle fotku jste určitě už viděli, pokud tedy sledujete můj blog, a pokud ne děláte obrovskou chybu. Chcete slyšet, jak tato fotka vznikla? No jelikož jsem do Německa na výměnný pobyt měla odjíždět až za týden, tak to oblečení, co můžete vidět jsou pouze dvě hromady složených triček, které jsem vzala ze skříně. A ta kosmetická taštička uprostřed? Uvnitř jsou tři deodoranty, aby to vypadalo, že je alespoň maličko plná.

Ale proč jsem sem tuto fotku vlastně dala? Něco mě na ní láká. Možná, že ta kniha nebo spíše ten obrázek, protože Anne Frank rozhodně nemohla jen tak cestovat, a tak je to spojení dvou odlišných věcí.

Asi to ještě o mně nevíte, ale jsem milovník psů, což uvidíte i na další fotografii. A tato fotka vznikla jeden krásný jarní den, kdy bylo už teplo a sluníčko hřálo. A jelikož můj pejsek už není nejmladší, jednou se vzpomínky budou hodit. Problém byl v tom, že se vážně, ale vážně, nechtěl fotit. A z tisíce fotek je tahle jediná nerozmazaná a podle mě i hezká.

Tak tohle je ta zmiňovaná druhá fotka. Je pořízená u babičky, kde jsme byli o Velikonocích a ona pro nás měla překvapení a to tohohle nádherného psího kluka border kolie. A moje láska ke psům nezapře.

Celý nápad koupit si sama pro sebe tulipány mě napadl hodně pozdě večer, kdy jsem si uvědomila, že nejen někdo jiný, ale i my bychom si měli dělat radost i třeba jen malou maličkostí. Takže jsem hned další den naběhla do květinářství a tyhle krásky koupila. Nikdy bych neřekla, jak pár tulipánů dokáže prozářit a zútulnit pokoj.

Tak a jsme u poslední fotografie. Na první pohled asi nepoznáte, co to je, ale já vám to povím. Jsou to krystalky heptahydrátu síranu železnatého a jsou foceny při hodině chemických laboratorních prací. Něčím mě to naprosto fascinuje a právě proto jsou tady.

Evelin