Exillium

 Autor: Shannon Messenger
Originální název: Exile
Počet stran: 480
Nakladatelství: Ocelot

U téhle recenze jsem se rozhodla postupovat trošku jinak než normálně. Za každých přečtených sto stran zde napíšu svoje pocity a na konci to lehce shrnu. Snad to bude dávat i takto hlavu a patu a nebude vám to nijak vadit. Prostě to bude něco jako takový blogový čtecí vlog. Také chci zmínit, že se budu snažit vyvarovat spoilerům, ale uvidíme, co přijde, třeba to nepůjde.

Kniha Strážce ztracených měst Exillium (odkaz na knihu ZDE) je druhý díl ze série, která vypráví o mladé Sophie, která se dostává do úplně nového světa a zjišťuje, že její dosavadní život nebyl takový, jakým se na první pohled zdál být.

Ráda bych sem napsala něco i o ději druhého dílu, ale přeci jenom je to druhý díl, takže když budete chtít radši si to najděte sami. Děkuji za pochopení.

Strana 102:

První stránky mám za sebou a rozhodně mě to nezklamalo. Líbí se mi, jak autorka vysvětlila základní informace, aby připomněla, co se stalo v prvním díle. Možná se trochu ztrácím v tom, kdo je kdo, ale to se snad zlepší. Jinak se to opět čte úplně skvěle a nutí vás to číst neustále. 

Nechci nic spoilerovat, ale některé věci mi přijdou zvláštní, co se týče příběhu nebo spíše jednání jednotlivých postav. 

Strana 204:

Tak dalších sto stran za mnou, a co k tomu říct? Stále čtivé, stále skvělé a hlavně hodně napínavé. Jediné, co mi trochu vadí je to, jak Sophie pořád něco je. Něco si udělá, něco ji bolí a na mě to působí hodně ufňukaně.

Jinak bych se chtěla podělit o takovou vtipnou věc. V téhle části knihy se hodně pohybujeme v mysli, se kterou hlavní hrdinka umí pracovat. No a já se nemůžu zbavit pocitu respektive představy, jak opravdu chodí v té duté hlavě a dělá to, co autorka popisuje. Prostě něco jako, když měl Homer ze Simpsonů opičku v hlavě. Snad nejsem jediná... Ale jinou variantu moje fantazie nějak nepodporuje. :D

Strana 301:

NO někdy mi to fakt přijde v něčem jako Harry Potter. Moc bych to doporučila lidem, kteří tuto sérii milují, jelikož ani Strážce ztracených měst Vás nenechá chladnými. Na druhou stranu se v téhle části knihy objevilo schodiště do věže, které mi extrémně hodně připomínalo takové to schodiště s pohyblivými obrazy právě v díle J.K. Rowling. Nedokážu říct, jestli je to náhoda nebo lehká inspirace, ale takhle to na mě působilo.

Mimo to je tahle část hodně smutná. Postavu, o kterou zde jde si určitě oblíbíte a bude vám to všechno líto. Upřímně stále čekám Happy End, ale nevím, nevím.

Strana 401:

Až teď jsem si všimla, že obálka je docela spoiler, když víte kontext.

No jsem skoro u konce, a co říct, je to stále stejně napínavé, ale příběh má mnoho ALE, které se opakují. 

Ač se v příběhu vlastně nic romantického něděje. Sophie má stejně jako v prvním dílu hodně dobré vztahy se třemi chlapci a upřímně si myslím, že v dalších dílech uvidíme nějaký ten romantický trojúhelník, což rozhodně není nic pro mě, ale necháme se překvapit.

A trošku mě Sophie začíná štvát, jak pořád mění názory, lže lidem a snaží se všechno zachránit, při nejlepším sama. Ale člověk někdy prostě potřebuje pomoc.

Konec:

Druhý díl Strážce ztracených měst je za mnou a já jsem asi nakonec spokojená. I přes pár nedostatků a negativ, které jsem v průběhu čtení zmiňovala, si stojím za tím, že tato série je skvělá, a že ji můžu s klidným srdcem doporučit. Mé hodnocení jsou čtyři hvězdičky z pěti.

Mrzí mě, že tato série není u nás nikde moc vidět, přičemž v zahraničí sklízí nadšené ohlasy. Nejspíše to bude kvůli tomu, že nakladateltví Ocelot není tak známé, ale přesto v něm vychází kvalitní a zároveň odpočinkové knihy a neměli bychom na něj zapomínat.

Na závěr chci poděkovat Megaknihám (odkaz ZDE), které mi knihu poskytly na recenzi. A už mi zbývá jen doufat, že tahle skvělá série u nás bude pokračovat i nadále, a že se v příštím roce dočkám třetího dílu.

Pac a pusu

Evelin Monde