Ohnivé květy

Autor: Susan Meissner

Originální název: A Fall of Marigolds

Počet stran: 334

Nakladatelství: Ocelot

Ohnivé květy od autorky Susan Meissner vypráví příběh dvou žen Taryn a Clary. Taryn žije v roce 2011 a pracuje v obchodě s látkami. V roce 2001 ji pád dvojčat vzal manžela a ona je nucena vychovávat dceru sama. Bohužel, s touto tragédií se nemůže stále srovnat. Clara žije v roce 1911, je to sestřička v jedné nemocnici v New Yorku a stejně jako Taryn ji potkalo v životě neštěstí, se kterým se neumí vyrovnat. Obě tyto ženy spojuje záhadný zdobený šál, která si ani jedna nekoupila a přesto se k nim určitým způsobem dostal.

„Lidé někdy jednají na základě důvodů, které v tu chvíli neumějí druhým vysvětlit.“

Právě tento šál mě v anotaci lehce vyděsil, jelikož v kombinaci s obchodem s látkami, jsem očekávala příběh, který by mi prostředím moc nesedl. Přesto, když mi přišla nabídka tuto knihu zrecenzovat, jsem ji dala šanci a nebudu vás napínat, protože tahle kniha mě nakonec neskutečně dostala a já bych se nejraději do příběhu vrátila zpět. (odkaz na knihu ZDE)

Autorka dokázala skvěle pracovat s jazykem a s vystavěním příběhu, jelikož čtenář prostě nemůže přestat číst. A to také hlavně díky kratším kapitolám, ve kterých se nahodile střídají příběhy obou hrdinek. Z větší části se ale kniha věnuje příběhu Clary, což jsem upřímně byla moc ráda, jelikož pro mě atmosféra minulého století a nemocnice byla více poutavá, ačkoliv na konci knihy jsem oba příběhy milovala stejně.

„Nevzdávej se lásky jenom proto, že máš strach, že tě rozdrtí. Láska je v tomto křehkém světě jedinou neměnnou skutečností.“

Děj se zaobírá hlavně city a myšlenkami hlavních hrdinek, hlavně tedy ztrátou a smutkem. Tento vyšperkovaný styl psaní mě dokonce několikrát donutil k slzám, ačkoliv normálně u knížek skoro vůbec nebrečím, ale toto bylo tak reálné, že to jinak ani nešlo. Někde jsem se setkala s názorem, že autorka píše hodně povrchově, že je to velice jednoduchý styl psaní, což já ale rozhodně neberu jako negativum. Spíše naopak, myslím si, že když styl autora je lehčí, je čtenář více připoután ke knize, a tím se mu ve většině případů může také víc líbit. Rozhodně budu ráda, když se o váš názor se mnou podělíte v komentářích. 

Je to román, tudíž musí být jasné, že se zde bude vyskytovat plno lásky, ale nejen té milostné, ale třeba i ve vztahu matky a dcery nebo ve vztahu k práci. Pro mě bylo strašně hezké pozorovat, jak se láska proplétá s smutkem, který obě hrdinky sužuje. A jak tato skutečnost čtenáři dává pocit, že láska je lékem na smutek.

Jsem hodně romantická duše a někdy mám velkou chuť číst pouze romantické knihy. Občas se setkám se slabšími, které mi nic nového do života nepřinesou a někdy s těmi skvělými jako je například tato kniha, které mi určité pohledy na život pozmění nebo o nich alespoň začnu více přemýšlet. Za mě je tato kniha skvost mezi romantickými knihami a rozhodně ji můžu doporučit. Myslím si, že toto nebude moje jediná zkušenost s autorkou. (odkaz na další knihy od autorky ZDE)

Ještě jednou chci poděkovat Megaknihám a nakladatelství Ocelot, že jejich knihy mohu recenzovat, protože jsem doposud nebyla ani jedou nespokojená.
Kniha Ohnivé květy ode mě dostala pět srdíček z pěti.