Můj rok 2016

Tenhle článek bude asi nejvíce osobní ze všech, které jsem vydala, ale alespoň se o mně něco dozvíte a hlavně já sama za rok nebo za dva uvidím, jaká jsem byla. Popíšu tady většinu věcí, které pro mne v tomto roce byly zásadní, a které mě určitým způsobem změnily nebo posunuly dál.

Poslední dobou se mi strašně líbí nápad toho, napsat čtenářům nějakou písničky, kterou by si k určitému článku měli pustit. A právě dnes se to pokusím vyzkoušet. Doufám, že alespoň jeden z vás, co to čtete to doopravdy udělá. Bude to písnička I Lived od OneRepublic, která se tento rok stala jednou z mých úplně nejoblíbenějších. Takže se pohodlně usaďte, sluchátka na uši a nechte se unášet vlnou mých emocí.

První, co bych zde chtěla zmínit je přátelství. Do roku 2016 jsem vstupovala s jinými kamarády, než s jakými odcházím. Ale pro mne je to jedině dobře. Když se podívám zpětně na to, jaká jsem byla, a jak tohle "přátelstvi" fungovalo musím se zasmát. Jak bláhová a věrná jsem byla. Každopádně teď mám okolo sebe dvě naprosto úžasné kamarádky, na které se můžu spolehnout alespoň v tom, že se pokusí mě pochopit, ale někdy se mnou prostě souhlasit nemohou.

Další na řadě je láska. Co bych k tomu řekla, nejraději to samé co k předešlému bodu. Jak jsem mohla být tak pitomá (abych to alespoň maličko obměnila). Celý rok jsem se hnala za něčím, co by stejně nikdy nemohlo vyjít a až na konci jsem si řekla proč. Na konci prosince jsem pochopila, že takhle akorát ztrácím čas a až někdo přijde tak přijde. Já to urychlit ani nemůžu, a ani nechci. Teď už ne.

Co se týče rodiny, budu více než stručná. Myslím si, že každý má v této oblasti čas od času nějaké spory a já nejsem výjimkou, ale upřímně si myslím, že čím starší jsem tím jich ubývá.

A dostali jsem se k blogu. Jsem strašně moc vděčná, že tu se mnou jste, a ačkoliv to někomu může přijít divné, že jsem vděčná a přitom mám tak málo odběratelů. Mně je to absolutně jedno. Samozřejmě když přibude nový jsem neskutečně ráda, ale já jsem tento blog zakládala především pro sebe, takže tohle je takový krásný bonus. 

Chtěla bych se vám omluvit za mou časnou neaktivnost, ale jak už jsem někde řekla, když prostě nemám chuť nic vydat, nic nevydám. A rozhodně to neberte tak, že jsem líná něco napsat.

Pak tu ve svém diáři (pomocníček proti zapomínání) mám napsáno, abych se rozepsala o sobě. Mimochodem předpokládám, že vám písnička dohrála, takže vás vyzvu ještě k jedné a tou bude Wild & Free od zpěvačky, která si říká Lena. Zpátky ke mně (jsem to ale sobec). Jsem sebejistější. Podle mě jsem více usměvavější a vyrovnanější. Už pro mě není tak snadné a hlavně časté přejít od smíchu k breku během pěti minut. A to hlavní a nejdůležitější a možná také největší klišé. I když mám svoje chyby, které se najdou vždy, mám radši samu sebe a to o hodně.

Posledním tématem jsou různé události pro mne důležité. Určitě to bylo moje první tetování. Jsem s ním naprosto spokojená, ale abych pravdu řekla, k tatérovi jsem tak přesvědčená rozhodně nešla. 

Další bylo zvládnutí zkoušky na gymnáziu, které se jmenuje Sprachfeststellungprüfung. Ten název mě vždy vyděsí. Jelikož jsem na gymnáziu zaměřeném na němčinu, toto byl takový test, ohledně toho zda na tomto zaměření máte zůstat či ne. A já to zvládla. Sice s hodně odřenýma ušima, ale co na to už se nikdo ptát nebude.

Zúčasnila jsem se dvou výměnných pobytů a v roce 2017 mě ještě jeden čeká. Byla jsem s rodinou na dovolené v Bulharsku, kde se mi strašně moc líbilo. A navštívila jsem spoustu krásných míst a měst v České republice. 

Ačkoliv všechno tohle se zdá být dokonalé, začátek roku až někdy do října, skvělé celkově nebyli. Což mě mrzí, ale zase jsem se díky tomu poučila a upřímně doufám, že rok 2017 bude stoprocentně lepší. Alespoň já pro to budu dělat, co bude v mým silách.

Doufám, že jsem vás až tak moc neznudila, a že vás to alespoň malinko zajímalo. Určitě mi pište do komentářů vaše nejlepší okamžiku roku 2016.

S láskou

Evelin Monde